Ketuba

Do svatby zbývá půl roku, takže pomalu nastal čas organizovat. A objednat ketubu. Po drobných peripetiích jsme se dohodli na jedné moc hezké ketubě z USA a konzervativním aramejském textu bez jakéhokoliv překladu/výkladu. V USA se dá běžně objednat ketuba s anglickým textem, který je buď překladem a nebo samostatným textem, ale vzhledem k tomu, že angličtina není rodným jazykem ani jednoho z nás, přišlo nám to zbytečné. Z Kanady by se dala sice objednat ketuba s francouzským textem, to by ale nebylo fér vůči mně. A navíc se mi jejich ketuby nelíbily.
Konzervativní text je shodný s tím ortodoxním, jen je k němu dopsána tzv. Liebermanova doložka, která zrovnorávňuje ženu v případě rozvodu. Jak jsem už psala v předchozím blogu, tradiční text ketuby není rozhodně něco, co bychom si představili pod pojmem "romantický", ale myslím, že stojí za to ho trochu rozebrat. Čerpat u toho budu z knihy Aryeh Kaplana "Made in Heaven", která se během teoretických příprav na svatbu ukázala mnohem užitečnější než "The New Jewish Wedding" od Anity Diamant. Překlad textu ketuby je můj a překládám z angličtiny (neb aramejsky opravdu neumím) a uznávám, že je to místy dost kostrbaté.

(Prvního až šestého) dne týdne, (1.-30.) dne měsíce (jméno hebrejsého měsíce) (letopočet) roku od stvoření světa jak jej počítáme v této komunitě (město, stát), ženich (jméno) syn (jméno otce) řekl této panně/ženě/konvertitce/vdově (jméno) dceři (jméno otce): "Buď mou ženou podle zákona Mojžíše a Izraele. Budu pro Tebe pracovat, ctít Tě, živit Tě a podporovat Tě jak je zvykem židovských mužů, kteří poctivě pro své ženy pracují, ctí je, živí je a podporují je. Dám Ti mohar (200 zuzů, peníze, které podle Tóry náležejí otci nezasnoubené panny, kterou muž znásilnil, v podstatě je to cena za panenství (Deut 22:29), nicméně ketuba jasně říká, že tyto peníze náleží ženě, nikoliv jejímu otci, v případě vdovy, rozvedené ženy nebo konvertitky se nepoužívá termín mohar, ale kesef (peníze) a částka je poloviční, t.j. 100 zuzů), které Ti náleží podle Tóry, stejně jako jídlo, oblečení, životní nezbytnosti a manželský styk, podle obecného zvyku."
Paní (jméno) souhlasila a stala jsem jeho ženou. Toto věno (nedunja), které přinesla z otcovského domu, ať již ve stříbře, zlatě, špercích, oblečení, nábytku nebo povlečení, pan (jméno), náš ženich, přijímá jako ceněné na sto stříbrných zekukim (polovina pro výše zmíněné kategorie žen).
Náš ženich, pan (jméno) souhlasil a ze své vůle přidal dalších 100 (nebo 50) zekukim spolu s výše zmíněnými (tosefta). Celková suma je tedy 200 (100) stříbrných zekukim.
Pan (jméno), náš ženich, pronesl následující: "Závazek vyplývající z této ketuby, tohoto věna a této přidané sumy, přijímám na sebe a na své dědice. Může být vyplaceno z celé nejlepší části mého majetku a toho, co vlastním pod nebesy, ať to již vlastním a nebo získám v budoucnu. Zahrnuje to věci jež lze zastavit i ty, jež do zástavy dát nelze. Vše co mám musí být dáno do zástavy, aby byla vyplacena tato ketuba, věno a přidaná suma. Může být vzato i z košile na mém těle, během mého života a po mé smrti, dnes a navždy.
Závazek této ketuby, věna a přidané sumy byl přijat panem (jméno), naším ženichem, podle všech předpisů o manželských smlouvách a přidaných sumách, jaké jsou obvyklé pro dcery Israele, podle předpisů našich moudrých rabínů (míněni ti talmudčtí), blahé paměti. Není to jen spekulativní nebo nezávazný dokument.
A oba dohromady souhlasili, že pokud by někdy toto manželství bylo rozvedeno podle občanského práva, muž i žena mohou požádat konzervativní bejt din, aby rozhodl, jaké jsou povinnosti každého z nich podle židovského manželského práva, a pokud by se jeden z nich odmítl podrobit rozhodnutí bejt dinu nebo jeho zástupců, může druhý z partnerů využít všech prostředků civilního práva a rovnoprávnosti, aby vynutil respektování rozhodnutí bejt dinu (t.j. vydání a přijetí rozvodového listu) a závazků vyplývajících z této ketuby na druhém partnerovi.
Provedli jsme kinjan (symbolický výměnný obchod, kterým je legálně převzata odpovědnost za ketubu) mezi panem (jméno) synem (jméno otce), naším ženichema a paní (jméno) dcerou (jméno otce), touto pannou/ženou/konvertitkou/vdovou, a mezi paní (jméno) dcerou (jméno otce), touto pannou/ženou/konvertitkou/vdovou, a panem (jméno) synem (jméno otce), naším ženichem, týkající se všeho výše vypsaného, pomocí předmětu vhodného pro kinjan. A vše je platné a potvrzené.
Svědek: (jméno) syn (jméno otce)
Svědek: (jméno) syn (jméno otce)


Jen pro představu, 1 zuz je čtvrtina šekelu a 1 šekel byl cca 11 gramů stříbra. Kolik je přesně 200 (potažmo 100 zekukim) není úplně jasné. Rabi Moše Feinstein rozhodl, že 200 zekukim je nějakých 45,5 kg stříbra).

A teď zásadní otázka-proč máme tradiční text a ne nějaký modernější? Proč naše ketuba mluví jen o závazcích Eliho vůči mě a moje závazky vůči němu bere jako hotovou věc, o které není třeba se rozepisovat?
Eli je větší tradicionalista než já, takže pro něj je důležité, že text ketuby se nijak dramaticky neodlišuje od textu užívaného po staletí. Co se mně týče, je to trochu složitější. Ketuba je smlouva pro případ manželské krize a hrozícího rozvodu, z tohoto důvodu mi přijde zbytečné v ketubě slibovat, že se budeme milovat a na rukou nosit. V dobách pohody to člověk dělá automaticky a v dobách krize to naopak může vést k závěru, že když se nemilujeme (v danou chvíli, kdy vztahem cloumá krize), pak je na místě se rozvést (kdo je obeznámen s knihami doktora Plzáka, tuší, odkud vítr fouká). V případě krize je tak lepší slibovat, že se o sebe navzájem materiálně postaráme (nepodílení se na výdajích domácnosti považuje doktor Plzák za jeden z posledních kroků před rozvodem) a vyrobit finanční bariéru proti ukvapenému rozvodu. Pak lze doufat, že vztah krizi zvládne a po bouři zase vyjde slunce.
To ale pořád neřeší otázku, proč má jen Eli závazky vůči mně a o těch mých se mlčí (neb jsou považovány za samozřejmost). Považuji se za feministku, ale je pravda, že ne vždy souhlasím s tím, kam až jsme se v dnešní době dostali a nemyslím si, že je potřeba za každou cenu a v každé situaci setřít rozdíly mezi pohlavími. Obávám se, že dnešní trend žen, které všechno zvládnou (a musí zvládnout) a muže zdánlivě ani nepotřebují, není dobrý a ženám spíš škodí (článek z Lidových novin o ženách litujících svého mateřství...ale co z těch výzkumů spíš vyplynulo je, že toho je na ženy naloženo příliš. Otázkou zůstává, jaké společenské uspořádání vlastně hledáme, aby nezvýhodňovalo jedny vůči druhým, ale které zároveň bude respektovat biologické rozdíly a potřeby všech. Nic jednoduchého...). Moje moderní interpretace tradiční ketuby je tedy taková-buď v klidu, nemusíš se stát superženou a supermatkou, jste na to za všech okolností dva, není to jen "já sama". Výčet povinností Eliho je tak spíš připomínka pro mne, než pro něj. Tak teď nezbývá než věřit, že to bude fungovat...